Euromedicina.czČesky
česky english deutsch

Eshop_Euromedicina
Navštivte Eshop našeho portalu Euromedicina.cz a přesvěčte se sami o zajímavých cenách naší litaratury...
Inzulinová rezistence
3.2.2010
Co je to a jak ji ovlivnit ?
Posledních několik desetiletí můžeme sledovat vedle rostoucí životní úrovně (alespoň co se hmotného zabezpečení týče) i rostoucí procento lidí, kteří bojují s nadváhou či obezitou. Vzhledem ke spojitosti nadměrné tělesné hmotnosti a řady nepříjemných chorob a stavů je této „epidemii“ a jejím příčinám věnována velká pozornost. Mezi možnými kandidáty zapříčiňujícími zvýšené riziko vzniku obezity a dalších chorob, jako je diabetes mellitus, hypertenze, syndrom polycystických ovárií atd., je řazen tzv. syndrom inzulinové rezistence – zvaný též metabolický syndrom, syndrom X či (pro milovníky thrillerů a detektivek) Secret killer.
Na začátek si pojďme krátce říct, jak v lidském těle inzulín působí. Je to hormon vylučovaný slinivkou v reakci na zvýšenou hladinu cukru (glukózy) v krvi. Tedy poté, co se najíme, hladina inzulínu stoupne. Na tento hormon reagují především tři orgány: játra, kosterní svaly a tuková tkáň. Svalové buňky mají na svém povrchu receptory, na které se inzulín naváže a následně vyvolá řadu reakcí, které vedou k tomu, že buňky zvýšeně přijímají glukózu z krve, čímž se sníží její hladina v krvi a buňky získávají energetický substrát nutný pro své fungování. V tukových buňkách působí inzulín podobně, a navíc zastavuje lipolýzu – to znamená rozkládání tuků. Kromě toho inzulín – zvláště ve zvýšeném množství – nastavuje organismus do stavu „tichého zánětu“ (silent inflammation), který sám o sobě nevyvolává žádné subjektivní obtíže, ale urychluje rozvoj aterosklerózy. Ta obvykle vede k závažným život ohrožujícím stavům jako je například infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda.[/
p]
Je tedy zřejmé, že inzulin je hormon velice prospěšný a není možné se bez něj obejít – lidé trpící chorobou zvanou diabetes mellitus 1. typu (lidově cukrovka dětí) nemají žádnou vlastní produkci inzulínu a musejí si ho několikrát denně aplikovat, jinak by po několika týdnech zemřeli. Problémem ovšem je i to, pokud je inzulinu příliš, což je přesně to, co se stane u lidí, kteří mají tzv. syndrom inzulinové rezistence. Znamená to, že inzulinové receptory na jejich svalových buňkách jsou málo citlivé a je jich méně než u zdravé populace. Tudíž k tomu, aby se normalizovala krevní hladina glukózy, potřebují mnohem víc inzulínu než zdravá populace. To má řadu nevýhod: jednak se vyčerpávají buňky slinivky, které inzulín produkují, a časem hrozí jejich selhání (a bez inzulínu, jak už jsme si řekli, se žít nedá). Kromě toho ale inzulín zastavuje lipolýzu, ono rozkládání tuků, takže se tuky v těle hromadí a celý proces nezadržitelně spěje k nárůstu tělesné hmotnosti – ta působí řadu zdravotních komplikací sama o sobě a k řadě dalších přispívá.
Nabízí se tedy otázka, zda je možné citlivost svalových receptorů na inzulín nějak zvýšit. Odpověď je překvapivě příznivá – ano, je to možné. Ten způsob je jednoduchý, levný a pro každého dostupný – přesto se mu řada lidí vyhýbá. Jde totiž o tělesnou zátěž. Po pohybu, který trvá 45 minut, stoupá citlivost svalových inzulinových receptorů o 50% - a vydrží zvýšená průměrně 12 hodin u diabetiků, 24 hodin u zdravé populace. V této době tedy tělo potřebuje méně inzulínu na splnění jeho „užitečných úkolů“ a tím pádem odpadá řada jeho škodlivých vlivů. Navíc pravidelný pohyb vede k nárůstu svalové hmoty a nárůstu množství a citlivosti inzulinových receptorů ve svalu – a k odbourávání tukové tkáně, která je v současné době nadbytku jídla místem, kde inzulín působí pro organismus spíše škodlivě.
Jaký pohyb by tedy měli diabetici a jiní lidé s chorobami, které patří do syndromu inzulinové rezistence, zvolit? Ideální je spíše méně intenzivní cvičení alespoň třikrát týdně po dobu 45 minut a k tomu dvakrát týdně odporový trénink, který vede k nárůstu svalové síly a hmoty. Před začátkem cvičení je rozhodně dobré konzultovat svého obvodního lékaře nebo diabetologa, absolvovat kompletní interní vyšetření a zátěžový test, který upozorní na možné zdravotní problémy, které se dosud neprojevily. Vynikajícím způsobem je obrátit se na pracoviště tělovýchovného lékařství, kde vám mohou pomoci sestavit optimální tréninkový plán s adekvátní mírou zátěže.
Lidské tělo je k pohybu výborně uzpůsobeno a je to jeden ze základních projevů života – je tedy dobré na něj nezapomínat a dopřát si tu radost z pohybu!!!